Pet Shop Boys v hloubi noci, mezi řádky

Mezi řádky

Behaviour

Being Boring

Neil: "Zřejmě to bylo inspirováno skutečností, že se předpokládalo, že budeme nudní nebo tak něco, a já si pomyslel, jaký by to byl dobrý název písničky. Pamatuji si, že když mi bylo osmnáct nebo devatenáct, všichni moji přátelé měli párty a pozvánky citovaly tu známou větu od Zeldy Fitzgerald z dvacátých let tohoto století: 'Nikdy jsme nebyli znudění, protože jsme nikdy nebyli nudní'. Mluvil jsem nedávno s přítelem Davem Rimmerem a řekl jsem mu o téhle písničce a on řekl: 'Mám tu pozvánku před sebou' - byla to svého času docela velká zábava, jmenovalo se to 'the Great Urban Dionysia Party'. První sloka je o nalezení pozvánky. Pak se říká 'nikdy jsme se necítili znuděně, protože jsme nikdy nebyli nudní'. Další sloka je o odchodu z Newcastlu na kolej do Londýna. A někdo nám řekl: 'S mnohými z vás je problém v tom, že jste všechno prožili do osmnácti let - nezbude vám nic, co byste mohli vyzkoušet'. A třetí sloka je o mně, nyní, jak přemýšlím, kde jsou ti lidé, se kterými jsem byl. Takže je to docela smutná písnička, ale také docela veselá."
(Literally, 4/1990)

This Must Be The Place I Waited Years To Leave

Neil: "Toto je o snu, který jsem mnohokrát měl, ve kterém jsem zpátky ve škole, v šesté třídě, dělám zkoušku a uvažuji (velmi vylekaně): 'Jak se tohle stalo? Co se stalo?' a je mi řečeno, abych pokračoval v tom, co dělám. To vysvětluje název, protože bys rád věděl, kde jsi, a zjišťuješ, že jsi na místě, kde jsi se nemohl dočkat, až z něj odejdeš. A také jsme to jaksi spojili s východní Evropou. Školy jsou druhem autoritativních míst s podivnými rituály a já jsem si představoval, že snění o tom, že jsi zpátky v komunistickém státě, by bylo stejně bizarní jako být zpátky ve školních dnech. Slova byla napsána docela nedávno, ale hudba byla napsána před dlouhou dobou, když jsme mysleli, že budeme požádáni o téma k bondovce The Living Daylights. V písničce hraje Johnny Marr: trochu na vazbící kytaru a trochu na rytmickou kytaru."
Chris: "Je tam linka z vokodéru - té věci, kterou používal Herbie Hancock, jako v 'One Of The Crowd' - ve které říkám 'everybody', pak 'everybody jump to attention'. To jsem já."
(Literally, 4/1990)

To Face The Truth

Chris: "To je stará písnička, ale zní naprosto současně. Dostala měkčí hrany než většina alba. Zní celkem černě. Je jinak známá jako 'skladba ve stylu Gloria Estefan'."
Neil: "Je velmi velmi smutná. Srdceryvně smutná. Když ji budeme dělat živě, asi na konci propuknu v pláč. Budu muset opustit jeviště a dát si nějaké vonné soli [pozn. - ulevující od nevolnosti, bolesti hlavy]. Je to tak trochu ústřední věc alba. Začalo to jako písnička, kterou jsem začal psát na kytaru jednoho nedělního rána, když jsem ležel v posteli na King's Road, a myslel jsem si, že to zní jako Everything But The Girl. To byl rok 1984. Pak jsem to zahrál Chrisovi v původní velmi nepůsobivé podobě a on změnil časování refrénu."
Chris: "A byla přidána prostřední část. Znělo to jako 'Juicy Fruit' od Mtume."
Neil: "Slova jsou skoro stejná jako v "Jealousy" - je to o tom, že ležíš v posteli a tvá milenka (tvůj milenec) je někde jinde. 'Pravdou' v písničce je čelit faktu, že osoba, do které jsi zamilovaný(á), není zamilovaná do tebe. Ale ty se s tím nedokážeš vyrovnat."
(Literally, 4/1990)

How Can You Expect To Be Taken Seriously?

Neil: "Je to o spoustě pop-hvězd. V textu je zmíněno aspoň šest velkých pop-hvězd. Neřeknu vám, které."
Chris: "Snažili jsme se udělat skladbu ve stylu Bobbyho Browna, rozdrtit americký trh." (směje se)
Neil: "Byla to celá ta lstivá věc."
Chris: "Je tam kytara." (zoufale) "Víte, čtenáři, kytara je skoro v každé skladbě."
Neil: "Slova jsou o aspiracích a okázalosti pop-hvězd a jen jmenují všechny ty věci, které hvězdy dělají, a na konci se říká: 'Jak můžete očekávat, že budete bráni vážně?' Je tam část o podpoře charity na veřejnosti a o setkání se s královskou rodinou a - má oblíbená část - 'Myslíš, že Tě dají do rock'n'rollové Síně slávy?' Tohle je nyní ta děsivá věc v Americe, kde, pokud jsi v určitém věku a rock'n'rollová hvězda, pravděpodobně opravdu talentovaná, jsi nominován do rock'n'rollové Síně slávy. Když jsem psal tuhle písničku, Chris řekl: 'myslíš, že bys mohl napsat slova nestoudněji?' To mě nenapadlo, náhle jsem si pomyslel: 'oh, mělo by to být opravdu hrozné!'. Vskutku je to trochu koncept 'You're So Vain'. Věci, které nás na pop-hvězdách otravují, jsou koncerty na podporu Prince's Trust, to, že nám-říkají-co-každé-dítě-ze-základní-školy-už-o-ekologii-ví, což oni objevili deset let po všech ostatních. Slovo 'dlouhověkost' tam momentálně není, ale mohl bych jej tam dát."
(Literally, 4/1990)

Only The Wind

Chris: "Tohle bylo napsáno za bouřek." (směje se)
Neil: "Popelnice létaly ulicí a vlnitý plech létal kolem a bylo to docela strašidelné. A tak příběh písničky je o tom, že se někdo zašel podívat za nějakým párem a... Víš, někdy přijdeš k nějakému domu a zřejmě tam probíhá velká hádka a jeden z nich tam není. A přítel, který tam je, popírá, že je něco špatně - popírá, že slyšíš někoho brečet, a tak podobně. Stále to svádí na vítr venku. Písnička má fantastickou melodii - Chris napsal hudbu. Také jsou tam smyčce."
(Literally, 4/1990)

My October Symphony

Neil: "Toto jsme napsali, když jsme cestovali do Glasgow na sklonku minulého roku, když jsme napsali 'Being Boring'. Chris napsal hudbu. Johnny Marr zde hraje na rytmickou kytaru. Já jsem hrál na kytaru v demu."
Chris: "Toto je skladba, kterou mám z alba nejraději. Zní nejodlišněji od čehokoli na Actually. Jsou tam všechny různé hudební styly. Dostalo to bicí ve stylu Jamese Browna, pak to dostalo Balenescův smyčcový kvartet z našeho turné."
Neil: "Požádali jsme Alexandra Balenesca, aby psal neurčitě v Šostakovičově stylu. Píseň sama je o změnách v Rusku, ale je docela temná, protože je to trochu bezútěšné, psát písně o perestrojce. Byl to nápad, že ruská revoluce byla zřejmě důležitou událostí v sovětském Rusku a konečně je brána v potaz. Od té doby, co k ní došlo, všichni umělci a malíři byli povoláni, aby vytvářeli malby nebo symfonie nebo cokoli k oslavě mýtu Říjnové revoluce. V písni je nějaký sovětský hudebník..."
Chris: "Základem bylo, že musel hodit do koše svou Říjnovou symfonii."
Neil: "Napsal tuto symfonii, ale současně je potěšen, a přemýšlí, jak to oslavit. V refrénu se ptá, zda ji má přepsat, nebo změnit věnování 'z 'revoluci' na 'odhalení''. Takže je to opravdu o konci mýtu o ruské revoluci. Impulsem pro tuhle píseň bylo čtení o Šostakovičovi - z nějakého důvodu mě to donutilo přemýšlet, jaké by to bylo vidět tyto změny zevnitř, protože osoba zpívající tuhle píseň je, nebo byla, komunistou. Je někým, kdo ustoupil sám sobě, aby přežil."
(Literally, 4/1990)

So Hard

Neil: "Tohle jsme napsali v demo studiu. Chris napsal většinu hudby, já napsal střední část."
Chris: "Je to skladba z Fairlightu." (směje se) "Musel jsem s tím začít ve svém bytě."
Neil: "Písnička je o dvou lidech, kteří žijí spolu a jsou si vzájemně naprosto nevěrní a pak se nachytají. První řádka je 'Podvádím tě a ty dostáváš záhadnou poštu'. Ve třetí sloce je část 'Stále doufám, že budeš věrný(á) / ale ty nejsi, předpokládám / oba jsme přestali kouřit, protože je to škodlivé / tak čí jsou tyhle zápalky?' To, co to opravdu říká, prvek 'tak těžké', je - toto je střední část - 'Když se navždy vzdáš svých románků / já se vzdám svých / ale je to těžké / tak těžké.' Lidé bývají, myslím, hodně nachytáni mezi jejich touhou po trvalém vztahu a jejich touhou zahrávat si okolo nebo tak."
(Literally, 4/1990)

Nervously

Neil: "Toto je založeno na velmi staré písničce, kterou jsem napsal před mnoha lety, pouze jsem nikdy nemohl vypracovat refrén. Tak jsem řekl Chrisovi: 'Co myslíš, jaké by měly být tyto akordy?' a on řekl: 'Oh, takhle a pak takhle' a to bylo ono. Chystali jsme se to udělat jako losangeleskou baladu, víš, jako Whitney Houston, ale znělo to takto ošklivě, tak jsme se vrátili k elektronickému přístupu. Je to o dvou lidech... Když někoho potkáš a, v závislosti na věku, si říkáš: políbím ho? nebo: vyspím se s ní(m)? Je to svým způsobem docela sexy. Na konci písničky je jaksi rozhodnuto, že se to stane. Je to víceméně o sexuálním chvění, pokud mám být neskromný."
(Literally, 4/1990)

The End Of The World

Neil: "Toto jsme začali psát, když jsme nahráli 'I Get Excited (You Get Excited Too)' na začátku roku 1988. Měla to být B-strana k 'Heart' nebo tak, ale mysleli jsme si, že je to příliš dobré, a tak jsme se rozhodli to nechat a udělat později. Původně se to jmenovalo 'If There Was More', a z té myšlenky se pak stala písnička 'If There Was Love' pro album Lizy Minnelli. Pak jsem měl název 'The End Of The World' a letos jsem jen musel napsat slova. Je to o traumatu mladého člověka, o zamčení se do ložnice, protože tvůj přítel (tvá přítelkyně) nezavolal(a). Je to také o tom, jak lidé říkají, že v devadesátých letech nastane konec světa."
Chris: "Nikdy jsem nikoho neslyšel tohle říkat."
Neil: "Ne? Někteří lidé předpovídají, že konec světa nastane v roce 1997. Nebo 1999 - jsou trochu nerozhodnutí. A také to, co řekla Panna Maria ve Fatimě - kde se zjevila třem dětem - že nastane konec světa, pokud se svět nestane lepším místem."
(Literally, 5/1991)

Jealousy

Neil: "Ty jsi napsal hudbu, Chrisi, před dlouhou dobou. Nyní cestujeme o osm a půl roku zpátky do jídelny v domácnosti rodiny Loweových v Blackpoolu. Chris je na letních prázdninách."
Chris: "Opravdu se na to nemohu rozpomenout. Je to oblíbená skladba mojí maminky."
Neil: "Mohu si vzpomenout na Chrise, když se kolem června '82 vracel z Blackpoolu, a skutečně podstoupil trápení - dost překvapivě - s nahráním na kazetu. Zřejmě jsem v tomto okamžiku skoro klesl mrtvý. Myslel jsem si: 'Je to opravdu dobré, napíšu k tomu nějaká slova'. A nezměnila se, leda když jsem dělal hlas. Co se týká textu, viz 'To Face The Truth'. Když jsem se krátce znal s Chrisem, jiní přátelé, zejména jeden velmi starý přítel z Newcastlu, žárlili, že Chris a já jsme trávili hodně času psaním písniček a že jsem tolik nechtěl chodit ven a hrát. A bylo to ne o tom, ale inspirováno tím."
Chris: "Jsou tam nějaká dobrá slova, jako 'nezavolal(a) jsi, kdy jsi řekl(a), že zavoláš'. Víš, kdy budeš k zastižení a oni řeknou, že ti zavolají v osm hodin a nezavolají celou noc a ty z toho úplně šílíš?"
(Literally, 4/1990)

nahoru