Pet Shop Boys v hloubi noci, z médií

Z médií

Zde naleznete články, recenze, rozhovory a pořady týkající se Pet Shop Boys

[ články | recenze alb | recenze singlů | recenze koncertů | rozhovory ]

Nejnovější materiály

Fundamental (idnes.cz 2006)
Fundamental (aktuálně.cz 2006)
PopArt (Rock & Pop 2003)
PopArt (Music 2003)

[audio] ČRo 3 - Vltava: Čajovna - Pet Shop Boys

Hovoří Jiří Neumann & Kateřina Rathouská
Čajovna | Délka 34:16 | Velikost zazipovaného souboru: 13,4 MB

Kromě rozhovoru zazněly také písničky: West End Girls, What Have I Done To Deserve This?, Being Boring, Where The Streets Have No Name..., Can You Forgive Her?, It Doesn't Often Snow At Christmas, I Don't Know What You Want..., London (Berlin radio mix), We're The Pet Shop Boys, Integral

[audio] ČRo 1 - Radiožurnál: Hudební žurnál - Pet Shop Boys

Hovoří Hanka Shánělová & Jitka Benešová
Hudební žurnál | Délka 1:59 | Velikost zazipovaného souboru: 802 kB

Pet Shop Boys si stojí za svou pravdou

(iDnes 29. 5. 2006)

Najít klíč k nové desce popové legendy Pet Shop Boys - první s novými skladbami po čtyřech letech - trvalo pět poslechů. Napoprvé letmo: "To si snad dělají srandu, vždyť tam není nic nového!" Kontrolní přehrání. Napotřetí: "Zase to není tak špatné, pár chytlavých písniček, ale loňská nahrávka scénické hudby k Ejzenštejnově klasice Křížník Potěmkin byla propracovanější." Čtvrtý kontrolní poslech a už se albu dostávám na kloub. Při pátém kolečku už držím vodítko, které bylo pod nosem hned na začátku. Název alba! Neil Tennant a Chris Lowe jsou prostě hoši s názorem, které po pětadvacetiletém přátelství, stovkách písní včetně desítek hitů a řadě úspěšných alb už jen těžko předěláte.

Oni o to ani nestojí, stejně jako jejich fanoušci. Nová deska Pet Shop Boys, na níž se podílel ostřílený producent Trevor Horn, obsahuje všechny zásadní klíčové prvky, které stojí za jejich veleúspěšnou kariéru. Začínají klubovkou Psychological, která si přímo říká o remixování (PSB patří k průkopníkům tohoto způsobu překopávání hudby), pak přijde popová dekantní show Sodomy a Gomory jako dělaná pro provokativní videoklip (další z domén londýnského dua).

Nechybí samozřejmě balady, do nichž Neil vkládá přesnou dávku smutku, ať už jde o omluvu I Made My Excuses And Left, do tajemnosti zahalený Luna Park, nahotou nasáklý track Casanova In Hell či nerozhodnou žádost Indefinite Leave To Remain. Pokud jde ještě o názory, hned další dva vyloženě taneční hity mají politický podtext. "Než jsme se potkali, myslel jsem si, že si prostě pitomec," utahuje si pilotní singl I'm With Stupid z přátelského vztahu britského premiéra Tonyho Blaira a prezidenta USA George Bushe.

Závěrečná našláplá Integral oplývá chytlavým refrénem: "If you've done nothing wrong / You've got nothing to fear / If you've something to hide / You shouldn't even be here." No věřili byste, že se takhle jednouše dá zpívat o zavedení povinného centralizovaného identifikačního systému? Ať žijí Pet Shop Boys!
(7 hvězdiček z 10)

Marek Dvořáček

Pet Shop Boys vznešení a elegantní

(aktuálně.cz, 31. 5. 2006)

Nejslavnější dancefloorová dvojice přelomu 80. a 90. let je po víc než deseti chudých letech zpět. A vypadá to na comeback. Pryč je nedávný experiment Pet Shop Boys se symfonickou hudbou k Ejzenštejnovu filmu Křižník Potěmkin, dvojice se vrátila ke svým typickým písním, které v roztančeném tempu syntetické rytmiky obsahují ironické komentáře k aktuálnímu životu v Británii.

Jak snadné je představit si oba dnes už padesátileté intelektuály Neila Tennanta a Chrise Lowea u bílého stolku na šťavnatě zeleném trávníku, jak při šálku čaje hořkosladce a znuděně meditují nad novinami o zhýralém showbyznysu a o strachu ze smrti... Vzpomenou na nějaké včerejší faux-pas, a nakonec si s gustem zanadávají na politiku, hlavně na milionářského synka Bushe jemuž se ministerský předseda téhle slavné země snaží za každou cenu zalíbit a pro kterého mají dokonce slovo fraud (pitomec).

Na nepříliš hřejícím ostrovním sluníčku se ale nejvíc vracejí do minulosti. Mládí zmizelo a s ním i dvacáté století, o němž je těžké říct něco jednoznačného. Oba si hořce myslí, že bylo sice dobou úžasného rozvoje, ale strašně nelidské. V jedné chvíli, když žádají své publikum o neomezené povolení zůstat, obrací se k němu jako k tomu jedinému, co jim může dát naději a co je může v tomto světě udržet duševně zdravé.

Na albu Fundamental je fascinující, že Pet Shop Boys natočili dobrou desku, aniž museli něco změnit na soundu, v němž jedou už dvacet let. Zatímco jiní muzikanti se nutí montovat do popových melodií hutné a tvrdé černošské rhythm-and-bluesové groovy, Pet Shop Boys zůstávají u typického britského dancefloorového základu, který je mnohem blíž rocku a třicet let starému bílému disku než dnešní agresivní taneční hudbě.

Dobře vědí, že by jim to nikdo nevěřil, zrovna tak jako jsou mladým posluchačům lhostejné jejich ironické komentáře a meditace. Pet Shop Boys s elegancí, kterou známe z jejich melodií, zestárli spolu se svým publikem. Už nejsou idoly vřeštících teenagerek, ale kultivovanými a náročnými partnery svého zbylého, rovněž stárnoucího a usedlého publika bohatnoucí střední společenské třídy, která si podobně jako oni potrpí na vysokou kulturu, v níž se prvky konzervativní stýkají s hypermoderními jako romantická symfonická nebo komorní klasika s elektronickými zvuky.

Od roku 1986 zkusili Pet Shop Boys mnoho různých experimentů. Odvážně šli do remixové DJské kultury, používali ve svých aranžmá hudbu promenádních orchestrů, pochody pouličních kutálek, klavír v komorní klasice, samply z repertoáru brazilské bubenické školy, dokonce sami upravovali hudbu takových klasiků elektronické hudby jako David Bowie nebo Rammstein.

Mají za sebou extravagantní vystoupení, a dokonce ne moc vydařený muzikál Closer to Heaven. Proti těmto výbojům je Fundamental poměrně usedlé album, které se snaží shrnout to, co se jim v různých výbojích vydařilo. Těžko letos najít angličtější desku. Má vznešenost zašlého imperia a pověstné splendd isolation, která je typická nejen pro jejich zemi, ale i pro pomalu zhasínající slávu britské hudby.

Josef Vlček

Pet Shop Boys - Art pop? Pop art? PopArt!

(Rock & Pop, 12/2003)

Inteligence, vkus, sžíravá ironie a bolestná melancholie v tříminutových diskotékových dupárnách. PopArt. Andy Warhol na tanečním parketu. Nesmlouvavá zášť vůči rocku. geniální melodie a nezřídka filozofující texty. Fuck Off U2. Prosím? Dámy a pánové - Pet Shop Boys.

"Nikdy jsme neměli rádi rockovou nabubřelost, falešnost a skrývání hamižnosti za sociální zájmy. Jen to nekonečné přetřásání sociálních otázek pouze kvůli zvýšení publicity. Tak jsme v roce 1985 měli dost příležitostí jak vydělat dost peněz zpěvem našeho záhadného dua," pravil zpěvák Neil Tennant na adresu jednoho z prvních hitů Pet Shop Boys Opportunities (Let's make lots of money), kterou naleznete i na aktuální best of kompilaci PopArt. Skvělá příležitost podívat se zase jednou těmto věčným ironikům a nesmiřitelným kritikům všeho falešného v pop music na zoubek, nemyslíte?
"Přímo to vedlo k tomu, že jsme předělali jednu písničku U2, konkrétně Where the streets have no name (I can't take my eyes off you). Chtěli jsme propíchnout tu bublinu mýtické prezentace rockové kapely. Naším záměrem bylo předělat tuto skladbu jako disco písničku, mimochodem jsme ji tak hráli i živě. A když ji tak podáte, je to jen normální pop-song," vysvětluje Tennant.

Pop místo zpráv
U Pet Shop Boys zkrátka se stadiónovou rockovou kapelou nepochodíte, jejich víra v pop-music je neotřesitelná.
"V polovině osmdesátých let zavládly ve Velké Británii nepokoje, tak jsme o tom složili písničku Suburbia. Je to báječné, když může hudba fungovat jako noviny. Něco se stane a hned o tom máte skladbu, která okamžitě vstoupí do vašeho povědomí. Jedna z největších námitek, které jsme vždycky měli proti rocku, je, že oni skládají pro budoucnost. Vydají desku a říkají si: 'Tak tohle bude jednou klasické, album, to se bude v budoucnu hodně hrát'. Jenže ono se to samozřejmě jako hlavní hit hrát nebude. zatímco dobrá popová písnička vám i po letech připomene atmosféru doby, v níž vznikla," horuje Tennant.

Souhra protikladů
V čem vlastně spočívá genialita skladeb Pet Shop Boys? Je to neobyčejným smyslem pro klenuté a křišťálově čisté melodie? Nepochybně, i když Neil Tennant je přesvědčen, že hlavní kouzlo jejich hudby spočívá v tom, že oba členové mají naprosto opačný přístup k hudbě. "Chris (Love - klávesista, pozn. aut.) má rád jednoduché akordy. Paninaro stojí na pouhých třech, které se vůbec nemění. V hlavní a prostřední části hraje dokonce jenom jeden akord a sedí to tam dokonale. Ale já mám z určitých důvodů rád to, čemu Chris říká složité akordy."
K hudebnímu podkladu si ještě přidejte rozhodně netriviální texty a dostanete kapelu, která sice celou svou podstatou patří do mainstreamového proudu pop-music, ale zároveň jeho pravidla porušuje na každém kroku a de fakto se z něj vymyká. "Když jsme složili písničku It's a sin, byla to ohromná taneční nahrávka. Poprvé se vlastně do popu dostal katolicismus, skladba vyšla tři roky před Like a prayer od Madonny," říká Tennant a Lowe jej doplňuje: "Je to ve své podstatě povzbudivá extatická taneční věc, ale Neilův hlas zní hrozně sklíčeně, až smutně. Kdyby to zpíval kdokoliv jiný, byla by to náramně veselá písnička. Takhle to má v sobě určitý prvek pochybnosti."

Emoce bez citu
Stín pochyb, melancholie a smutku byl v písničkách Pet Shop Boys již od začátku, ovšem na pozdějších albech, zejména na vrcholných deskách Behaviour a Release, nabýval stále zřetelnějších kontur. "Písnička Being boring - mimochodem podle mě jedna z našich nejlepších - pojednává o jednom večírku, který jsem pořádal ještě když jsem bydlel v New Castle. Měl motto od Selby Fiztgerald, která prohlásila, že se nikdy nenudila, protože nikdy sama nudná nebyla. Je to takový žalozpěv za všechny večírky a za jednoho mého kamaráda, který umřel na AIDS," vysvětluje Tennant a moc dobře ví, o čem hovoří.
Nevím, jestli slova skladby Domino Dancing pojednávají přímo o homosexuálech. Vždycky jsme se snažili dávat přednost náznakům, než abychom něco přímo definovali. Cítili jsme totiž, že by to značně omezilo naši tvorbu," dodává Neil Tennant, jehož stoicky klidný a nezúčastněný projev patří asi k největším trumfům Pet Shop Boys. Moc se mi líbí, jak zpívá, hlavně kvalita jeho hlasu. Není to jako od nějakého řadového zpěváka, zní to spíš, jako kdyby normálně mluvil. Podařilo se mu přitom odstranit z hlasu všechny emoce, což je zajímavé. Oni složí tyhle věci plné citu, a pak je zpívají naprosto bez jakýchovli emocí," prohlásila na adresu této neobyčejně obyčejné kapely zpěvačka a herečka Liza Minelli, která s dvojicí nazpívala skladbu Losing My Mind. Výstižněji už to říct nejde.

Od jiných a s jinými
(krátký text u článku)

Pet Shop Boys si tu a tam dopřejí nějakou tu coververzi či účast na projektu spřátelených muzikantů. Mezi jejich nejproslulejší aktivity na tomto poli patří slavná předělávka Go west z repertoáru Village People, dále Always on my mind ze zpěvníku Elvise Presleyho či diskotékový remix Hallo spaceboy od Davida Bowieho. Dále se Neil Tennant a Chris Lowe podíleli na bezejmenném debutovém albu dvojice Electronic, kterou tvořili zpěvák Bernard Summer (New Order) a kytarista Johnny Marr (exThe Smiths). Druhý jmenovaný rovněž hostoval na albech Pet Shop Boys Behaviour, Bilingual a Release.

Jindřich Göth

Pet Shop Boys - Pop Art (The Hits)

Music 12/2003

Pod názvem Pop Art se skrývají dvě CD, pokrývající největší hity dvacetileté kariéry anglického dua, jež je jedním z nejkreativnějších týmů, které se kdy v populární hudbě objevily. Album Pop obsahuje 17 nejznámějších a nejchytlavějších písní, které PSB napsali. Chybí Was It Worth It, které se podivnou shodou okolností nedostalo do hitparád. Jedna píseň je nová. Miracles začíná typickým melancholickým chopinovským motivem, ale pak se rozjíždí až do svižného housu. Jasný hit, jen jestli se to dětem, které dnes poslouchají hitparády, bude líbit. Album Art je postaveno spíše na kvalitních textech či zajímavých formálních výbojích. Tady dostává melancholie Pet Shop Boys ještě větší prostor a září tu písně ze začátku devadesátých let jako Jealousy nebo Being Bored. Kolekce vrcholí nádhernou verzí Bernsteinovy Somewhere. I na této desce je jedna novinka. Flamboyant nepatří k jejich nejchytlavějším skladbám, ale má zajímavou, nervózní, až kulometnou syntezátorovou linku v doprovodu. Víc než třicet učebnicových základních kamenů moderní populární hudby vychází i v limitované speciální třídeskové verzi. Třetí album obsahuje deset různých remixů, na nichž se mimo jiné podílel také Moby.
(5 hvězdiček z 5)

Josef Vlček

nahoru