Pet Shop Boys v hloubi noci, mezi řádky

Mezi řádky

Release

Home And Dry

Neil: "'Home and dry' začalo něčím, co napsal Chris."
Chris: "Začalo to jako riff, a ten riff se skutečně nese celou písničkou. Je to pravděpodobně naše první písnička, kde jsou sloka, refrén a střední část úplně stejné, což je docela výkon. Opravdu jsme předtím nenapsali písničku jako tuhle, takže to byl celkem šok, když jsem to udělali. Mysleli jsme, že to zní příliš jako Fleetwood Mac nebo něco takového, ale líbilo se mi, že to byl velký odklon od čehokoliv, co jsme udělali dříve. Dělali jsme něco ve studiu a já skončil u tohohle riffu. A pak po večeři jsem si pomyslel, 'Budu na tomhle trochu pracovat' a našel jsem pro to jiný zvuk. Pak jsem udělal bas, který byl vlastně součástí riffu. A také jsme nahráli skutečné zvuky bicích, spíše než elektronické taneční zvuky."
Neil: "Většina toho byla hotova po večeři, docela rychle. Chris opravdu udělal celou hudební stopu a mě pak jen z nějakého důvodu napadlo 'doma a v suchu'. Napsal jsem to a pak mě napadla slova a melodie ke slokám a střední část a to jsem taky zapsal. Napsal jsem všechna slova, i když jsem později změnil střední část - původně jsem tam prostě dal slova, která nedávala smysl. Všechno to bylo hotové předtím, než jsme tu noc skončili."
Chris: "Velmi rychle."
Neil: "Byl jsem velmi pyšný, že jsem vymyslel čtyři melodie pro jednu akordovou změnu, což je něco, co po mně Chris vždycky chtěl."
Chris: "Líbí se mi to, protože jak se jednou naučíš akordy, je to jednoduché, ne? Žádné komplikované části. Jen ta samá věc znova a znova a znova. Dá se to snadno zapamatovat. Ta jednotvárnost se opakuje a tvůj mozek si na ni prostě zvyká. Je to ta věc, kterou bys měl opravdu dělat v taneční hudbě, ale my to nikdy neděláme."
Neil: "To proto, že jsem příliš do divadla."
Chris: "Pro střední část jsme použili autoladění. Na tomhle albu jsme byli trochu zaujati autoladěním, ale ne na způsob Cher. Není to přehnané."
Neil: "Myslím, že jsme to tady použili, protože to bylo nízko, a autoladění zní dobře, když je tvůj hlas nízko - dává mu to vokodérovou kvalitu."
Chris: "Pak přišel Johnny a přidal nádhernou kytaru, mnohem později. Dostane to opravdové grády, když na konci začne Johnovo kytarové sólo."
Neil: "Když jsme to napsali, byli jsme hodně nadšení. Okamžitě jsme si mysleli, že je to opravdu dobré."
Chris: "Nezpívám v tom, ale říkám slova 'jdeme domů'. Je to odkaz na písničku 'Two Of Us' od Beatles."
Neil: "Zpívají 'jsme na cestě domů' a Paul McCartney zpívá 'jdeme domů'."
Chris: "Říká to úplně stejně jako já? Nevěděl jsem, že je to přesný odkaz."
Neil: "Domníval jsem se, že měl být. Chris ve studiu řekl: 'kdybys byl Paul McCartney, řekl bys 'jdeme domů''. A já jsem řekl, 'proč to neřekneš ty?' Text je o někom, kdo postrádá svého milence nebo svou milenku, jež je pryč."
Chris: "Myslel jsem, že je to o strachu z létání."
Neil: "K tomu dojdu."
Chris: "OK."
Neil: "Je to také o strachu z létání, o tom druhu úzkosti, kdy víte, že někdo letí v noci přes Atlantik. Vždycky si pomyslím, že je to velmi osamělé, být v noci nad Atlantikem."
Chris: "Je děsivé, pokud o tom skutečně přemýšlíš tím způsobem, že jsi v malé plechové krabici nad..."
Neil: "Vždycky o tom takhle přemýšlím, když letíme: malá plechové krabice nad rozbouřeným mořem."
Chris: "Není to přirozené."
Neil: "Takže v písničce je to také. Obáváš se o něčí bezpečí a někoho postrádáš. Jakmile jsem určil, o čem ta písnička bude, dokončil jsem slova a přidal 'dnes v noci letíš dlouhou trasu'. Vždycky jsem rád užíval každodenní fráze jako 'dlouhá trasa' a dával je do písniček. Abych pravdu řekl, nemám ponětí, proč mě napadla fráze 'doma a v suchu'. Myslím, že moje máma říkávala 'doma a v suchu'. Když jsme byli děti, můj otec býval často pryč a my měli určité ponětí o tom, že se vrací z Glasgowa nebo odněkud zpátky za špatného počasí, a byl sis vědom mírného strachu: jet bezpečně, nezrychlovat, mít nehodu, všechny tyhle věci. A byla to určitá úleva, když byl doma. Zajímá mě, jestli je něco takového v této písničce. Pamatuji si, jak jednou můj otec letěl z Londýna - to bylo v šedesátých letech - a vypadalo to úžasně. Všichni jsme šli a sešli se s ním na letišti v Newcastlu a on letěl tímhle hrozným malým letadlem, byla bouřlivá noc a my se poněkud báli, protože přistával za bouřky. Letiště v Newcastlu bylo v té době v podstatě bývalou základnou RAF - několik Nissenových krytů. A pamatuji si na to drama, kdy se tohle malé letadlo vynořilo na obloze v bouřce."

I Get Along

Neil: "'I get along' začalo toho dne, kdy jsme jeli do Newcastlu koupit nějaké kytary."
Chris: "Slyšeli jste? 'Nějaké' kytary. Ne jenom jednu."
Neil: "Jeli jsme do Newcastlu, šli do obchodu s kytarami a já koupil tři kytary - dvě akustické, z nichž jednu jsem používal na pódiu během turné - a jednu elektrickou. Protože ladění u mé druhé elektrické kytary se zdá být legrační. Myslím, že to potřebuje opravit. Tak jsme se dostali s kytarami domů a já začal hrát akordy pro začátek 'I get along', o kterých jsem myslel, že znějí jako Red Hot Chilli Peppers. Myslel jsem, že to zní jako 'Under The Bridge' nebo něco takového. Opravdu si nepamatuji, co se stalo pak."
Chris: "Udělal jsi celou sloku, ale řekl jsi, že to potřebuje refrén, a já řekl 'oh, dobře, zjevně to potřebuje klesající refrén - potřebuje to něco ve stylu velké terasovité hymny ze sedmdesátých let'."
Neil: "Tohle bylo také po večeři. Dali jsme si pár skleniček, skutečně."
Chris: "Je vždycky fajn pracovat ve studiu po večeři."
Neil: "Vždycky. A Chris přidal tuhle klesající akordovou obměnu a mně náhle napadlo 'I get along' a zazpíval jsem to. A Chris řekl, 'yeah, to je skvělé - hned to nahraj!' A když jsem to nahrál, zpíval jsem to jinak a on říkal 'Ne!'"
Chris: "Říkal jsem, [rozhořčeně] 'tohle není to, co jsi zpíval předtím!'"
Neil: "A já si na to nemohl vzpomenout, ale nakonec jsem si vybavil ten způsob, který se Chrisovi líbil, a rovnou jsem to tam fláknul. Je docela zajímavé, že tyhle stopy, které jsme nahráli při psaní písniček, jsou skutečně na albu. Takže refrén 'Home and dry' je první verze, kterou jsem nazpíval. Tedy hodně z toho. A 'I get along' je to samé. Milovali jsme to, když jsme to napsali. Bylo to tak chytlavé."
Chris: "Šálomávač. Proto sis mohl koupit během turné po univerzitách koupit šály."
Neil: "Pak, když jsem měl napsáno 'I get along very well, I get along very well without you, very well' nebo jak to je, zbytek slov nebyl hotov za chvilku. Měl jsem 'pocit jako bych byl v bryndě, tělem i duší' - tehdy jsem byl jako Red Hot Chilli Peppers. Dali jsme pryč instrumentální verzi s refrénovými vokály a já jsem napsal slova. Hodně písniček na albu bylo inspirováno věcmi z tehdejších novin, a tohle byla doba, kdy Peter Mandelson, kdo byl tehdy ministrem pro Severní Irsko, byl propuštěn z vlády nebo ve skutečnosti donucen odejít z vlády. A já vzal ten příběh a jen to přeměnil do určité milostné písničky o rozpadu vztahu. Vždycky si pomyslím, že máš pocit, že osoba, která zpívá 'I get along...', nemůže jít dál bez toho druhého. Ve skutečnosti je to přesně jako slavná písnička 'I Get Along Without You Very Well', Hoagy Carmichael, nebo jako písnička Boba Dylana 'Most Of The Time'. Což je to, co jeden svým způsobem cítil o Peteru Mandelsonovi a Tonym Blairovi. Odtud pocházejí některé detaily, zejména v prostřední části: 'Volal jsem ti/ všechny hovory byly přesměrovány...' V novinách se psalo, že Tony Blair se nemohl zastihnout Petera Mandelsona. Tak či onak, druhá sloka cituje britského zpěváka Richarda Ashcrofta. Před pár lety poskytl interview NME a mluvil o tom, že vychází jeho nová sólová deska, a o těchto velmi důležitých albech - o jeho albu, posledním albu od Oasis a Kid A od Radiohead - a řekl, 'velcí kluci jsou zpátky a my je potřebujeme'. A já byl vždycky zaražen touto arogancí stejně jako jsme byli oba zaraženi arogancí Badly Drawn Boye, který, když vyhrál Mercury Music Price, řekl, 'dobré věci často nepřipadnou dobrým lidem'. V této době opět existuje určitá rocková aristokracie, kterou opravdu nemám rád, protože v sobě má určitou samolibost, kterou myslím můžeš vidět ve skupinách jako Oasis a ve skutečnosti u Richarda Ashcrofta. A já to rozpracoval do příběhu, protože ta postava zpívá o někom, kdo poněkud ztratil kontakt s realitou - proto tam je, 'teď vím, že bys byl mnohem radši s rockovou smetánkou než s někým jako já.' Existuje obrázek, na kterém jsou Stella McCartney a Liv Tyler v tričkách, na kterých je 'rocková smetánka', což je myšleno ironicky, ale také víš, že zároveň to ironické není."

Birthday Boy

Chris: "Je to další písnička se stále stejnými akordy. Je to trochu téma této desky: akordy, které se opakují. Kromě fantastické změny stupnice uprostřed. Rozhodně práce génia, i když si tak říkám já - ani byste to nepostřehli, tak je to dobré. Pak to přechází do velkolepého klávesového kytarového sóla. Napsal jsem akordy. Původně to byla trochu taneční skladba a Neil strávil docela hodně času tím, že se snažil to zpomalit na polovinu."
Neil: "Abych pravdu řekl, myslel jsem, že to tehdy znělo lacině."
Chris: "To ano. Byla to laciná taneční nahrávka.
Neil: "Chris to vzdal, obávám se, a šel se dívat na Countdown v televizi."
Chris: "Během sledování Countdownu jsem usnul. Ale myslím, že jsem řekl 'dej tam nějakou kytaru'. Mým řešením jakýchkoliv problémů ve studiu během tohoto alba bylo 'Neile, nahraj tam kytaru'."
Neil: "Myslím, že tohle bylo předtím, než jsem koupil nové elektrické kytary. A tak jsem vytáhl svou elektrickou kytaru, kterou jsem koupil, když jsme v Glasgow nahrávali dema pro Behaviour. Myslel jsem trochu na Lou Reeda nebo někoho takového, a tak jsem to nahrál celé naráz, malá kytarová arpeggia - je to pořád na desce. Náhle to znělo opravdu rockově a Chris na gauči napnul uši. A pak byl přidán roh. Dělal jsem to asi pětkrát, než jsem našel takový, který jsem mohl snést v hlavě. Pak jsem neměl vůbec žádný nápad na text a Chris listoval skrz The Sun a řekl 'birthday boy'. Já jsem řekl, 'oh, to je dobrý název'. Protože měl narozeniny Michael Owen a titulek na sportovní stránce byl 'Birthday Boy'. Myslím, že Chris vzal ze Sunu také nějaké další texty, udělal něco na způsob vystřihování ve stylu Davida Bowieho."
Chris: "Nepamatuji si."
Neil: "Nemyslím, že tohle trvalo příliš dlouho. Přemýšlel jsem o nápadu, že narozeninový chlapec je Ježíš Kristus o Vánocích, že narozeninovým chlapcem byl Stephen Lawrence, černošské dítě zavražděné rasisty v jižním Londýně, nebo Matthew Shepherd, gay, který byl zavražděn homofobiky v Americe - někdo, kdo je zavražděn z nenávisti a jehož vražda všechno mění, nutí lidi ke konfrontaci s vlastní nenávistí. A tak v tomto smyslu umírají za naše hříchy jako Kristus. Text je zamýšlen jako televizní dokument, takže tam je 'narozeninový kluk, tak se bojí, hraje na automatech v pasáži' - což má znamenat, že poté, co byl zavražděn, policie našla nějaké záběry bezpečnostní kamery. 'tak se bojí, hraje na automatech v pasáži' je řádka, kterou jsem měl roky. Kdysi jsem měl písničku nazvanou 'Little Boy Lost', ze které to bylo. Pak, v refrénu, sledují ten dokument dva lidé doma a žena říká manželovi, 'oh drahý, pamatuješ? tímhle vším už prošel dříve...' protože je na tom příběhu něco blízkého. A tím důvodem, proč je to blízké, je samozřejmě Ježíš. A pak na konci umírající chlapec zjišťuje, co se stane, a stejně jako Ježíš v Getsemanské zahradě se modlí k Bohu, protože si nemyslí, že má sílu se s tím vypořádat, ale zná svůj osud a nemůže s tím nic udělat. V poslední sloce je přímá paralela s Biblí. 'Snadná zrada' - Getsemanská zahrada. 'Rychlý proces' - před Pilátem Pontským. 'jako předtím, úplné popření' - od sv. Petra."

London

Neil: "Začal jsem u klavíru psát písničku 'London' a napadla mě slova 'byli jsme v Londýně, porušme zákon'. A pak jsem napsal slova ke sloce. Díky jednomu našemu kamarádovi z Ruska jsem dostal nápad napsat písničku o dvou lidech, kteří dezertovali z ruské armády a přišli do Londýna. Jsou poněkud dobromyslní a a občas, když potřebují peníze, porušují zákony. Jsem fascinován tím, jak je Londýn plný Rusů, kteří někdy dělají práci, kterou jiní nedělají. Ta sloka byla v pořádku, ale byla trochu rozvláčná. Pak jsme byli v Berlíně, kde jsme pracovali s Chrisem Zippelem na nahrávce 'Positive role model' a další písničce nazvané 'Somebody else's business'. Chris Zippel s námi chtěl napsat písničku, z čehož jsme nebyli příliš nadšeni. Pak nám zahrál část skladby, kterou napsal, a bylo to opravdu pěkné. Použil jsem to pro London, udělal z toho sloku a spojil to se svým přemostěním a refrénem. Museli jsme změnit tóninu, aby vše bylo harmonické, takže část od Chrise Zippela přechází v mou část během 'abychom viděli, proti čemu jsme se učili bojovat...' A tuhle malou melodii jsem vytvořil přes nahrávku Chrise Zippela. Tak či onak, nebyl jsem z nějakého důvodu moc šťastný, a Chris také ne - Chris odešel ze studia."
Chris: "Místo toho jsem šel na fantastický film."
Neil: "Ale když jsme se příští odpoledne vrátili, Chris Zippel na téhle skladbě hodně pracoval a znělo to opravdu dobře. Byli jsme zaujati. Použil na můj hlas mnoho efektů, které tam stále jsou. Dále na tom pracoval; proto je to nejvíce elektronicky znějící písnička na albu."
Chris: "Stále je tam kytara."
Neil: "Na kytaru hraje kamarád Chrise Zippela. Text je psán z pohledu Rusů po jejich návratu do Ruska a pak v refrénu - opět je to jako film, protože je to vzpomínka na minulost - se vrací k době, kdy byli v Londýně: 'udělejme to, porušme zákon'. A jeden říká 'pověz to tak, jak to je' - nenaletí na hlouposti. Uprostřed písničky pak říká, jak to chodí. Původně tam bylo 'můj otec zemřel v Afghánistánu' - odkaz na Rusy bojující v osmdesátých letech v Afghánistánu - ale později jsem to změnil na 'bojoval', protože je zřejmé, že jeho otec zemřel. Je tím myšleno, že podmínky jeho matky jsou hrozné, jeho vyhlídky v Rusku nejsou růžové a on si chce užít. Rusové nyní mohou cestovat, což dříve nemohli, a této možnosti náležitě využívají. Písnička také ironizuje britský přístup k cizincům: 'hledáme těžkou práci nebo podvod s kreditkou - co od nás čekáte? Přišli jsme z ciziny'. To ironizuje britský přístup k cizincům: 'přicházejí sem a berou nám práci'. Britové mají sklon považovat všechny Rusy za mafiány."
(Literally 25, 2002)

E-mail

Neil: "'E-mail' začal jako písnička, kterou jsem napsal doma na severu. Trochu jsem si s tím po měsíce pohrával na pianu a jednoho dne mě napadlo 'pošli mi e-mail, ve kterém je psáno 'miluji tě''. Celkem se mi líbí myšlenka napsat milostnou písničku o e-mailu."
Chris: "Je to o někom konkrétním?"
Neil: "Možná. Ale jak víš, nemluvím o svém soukromém životě. Vzal jsem tu písničku do studia hned na začátku nahrávání alba a abych pravdu řekl, vlastně jsem si nemyslel, že je to moc dobré, ale líbily se mi akordy. Pak jsme se rozhodli udělat z toho trochu hip-hop. Měl bych upozornit, že na začátku tohoto alba nebylo záměrem Pet Shop Boys udělat rockovou desku, mělo to být hip-hopové album. Tak tam Chris dal tuto určitou hip-hopovou rytmiku a pak napsal prostřední část a najednou to začalo znít docela dobře. Lidé říkají, což mě ještě dlouho poté nenapadlo, že to začíná stejnými akordy jako 'West End girls'."
Chris: "Ale nezačíná, že?"
Neil: "Ve skutečnosti je to trochu odlišné, ale vnímám, že to má podobný efekt. Je to proto, že jsme úvod udělali z části refrénu. Slova přišla celkem snadno. Text je o nejistotě o pocitech někoho vůči tobě."
Chris: "Není to 'čekání u telefonu' v éře internetu?"
Neil: "Je. Znáš ten klasický druh romantické písně 'there she sits all alone, waiting for a ring on the telephone'? Je to moderní verze tohoto, čekání na to, až se během vyřizování e-mailů objeví milované jméno. Nahráli jsme můj starý iMac při připojování na internet."
Chris: "To byla velká legrace. Patřilo k tomu i to, že Neilův iMac byl přenesen z jeho vyhlídkové věže nebo jak tomu říká..."
Neil: "Belvedér."
Chris: "Belvedér. Vsadím se, že nemnoho lidí ví, že Neil má belvedér. Ve skutečnosti je to spíše břečťanová věž než belvedér. Jde a sedí tam..."
Neil: "...dívá se z okna."
Chris: "Vystřeluje e-maily do světa."
Neil: "Tak či onak, někdo jednou řekl, že nemohl uvěřit, že jsme použili ten zvuk: 'Kdo v této době používá toto připojení na internet?' Mám teď úplně novou 64ku a stále to děla ten zvuk."
Chris: "Baví se o ASDL. Patetické."
Neil: "Dali jsme to na začátek. Původně jsme měli Apple: 'dah-ding!'"
Chris: "Myslíš, že když bude album v budoucnu vydáno v re-edici, měli bychom použít nejnovější připojovací zvuk? Budeme ten připojovací zvuk aktualizovat."
Neil: "Ten zvuk se mi líbí."
(Literally 25, 2002)

The Samurai In Autumn

Neil: "Tohle začal Chris. Rozhodli jsme se mít nějaké instrumentálky a Chris napsal tenhle kousek."
Chris: "Na klávesách Yamaha je nastavení, které dělá tyto druhy zvuků, zvuky arpeggio. Ty jsem použil."
Neil: "Tento název jsem měl ve svém notebooku. Když jsme byli na turné Nightlife, v jedněch německých novinách byl obrázek Chrise a mě v našich parukách, přeložili nám titulek a říkalo se v něm 'the samurai in autumn'. A já si pomyslel, že je to velmi hezká fráze. Myslím, že to bylo v Mnichově, protože jsem se jím jednoho deštivého dne procházel, přemýšlel jsem o tomhle a napadl mě tento verš: 'Není to tak jednoduché, jak to bylo, nebo tak těžké, jak by mohlo být pro samuraje na podzim'. Samuraj na podzim jsme já a Chris. V té době jsem probíral Chrisův a svůj profesionální stav a kariéru: 'Není to tak jednoduché, jak to bylo, nebo tak těžké, jak by mohlo být pro samuraje na podzim'. Měl jsem také jiná slova, ale popravdě řečeno, nepřišel jsem na to, co jsem si říkal. Měl jsem tohle laciné 'don't cry, samurai, bye bye' á la Beatles, což jsem vyloučil."
Chris: "Jako 'Too Shy'?"
Neil: "Tak trochu. Pak jsem sladil jeden řádek s hudbou a napadlo mě, že bychom měli mít japonský zvuk, a tak jsme použili sampl kota."
Chris: "Nebyl jsem příliš nadšen z toho, že toto bude na albu. Bylo to příliš taneční. Ale každý cítil, že na album potřebujeme zlom."
Neil: "Měl jsem dojem, že je na tomto albu hodně textů a je celkem hezké mít velmi melancholickou elektronickou záležitost."
Chris: "Nechci, aby si lidé mysleli, že jsme se snažili udělat trance, protože to tak není zamýšleno."
Neil: "Další věc, kterou jsem o tomto albu slyšel, je, že 'Neil a Johnny Marr prostě nepustili Chrise do studia', a to je opravdu legrační, protože já jsem byl ten, kdo chtěl elektronické skladby. Chris ne."
(Literally 25, 2002)

Love Is A Catastrophe

Neil: "Skutečně jsem toto někomu po telefonu řekl, když jsem měl pocit, že láska je skutečně katastrofou. Někdy být zamilován může být bolestná zkušenost."
Chris: "Jen někdy?"
Neil: "Pokud to neklape, což byl tento případ. A ten kamarád řekl, 'oh, měl bys napsat písničku s tímhle názvem'. Já jsem řekl, 'to zní trochu melodramaticky, nemyslíš?' Ta část mého mozku, která vždycky píše písničku, si už myslela: 'zajímavý název'. Ale myslel jsem si, že to bylo příliš přehnané. Pak jsme byli ve studiu a Chris napsal tuhle hudbu."
Chris: "Chtěl jsem napsat písničku v 6/8 tempu, něco na způsob 'Everybody Hurts' od R.E.M., se zlomeným akordem, a je to další písnička se stejnými akordy, které se dokola opakují, jen je to postupně hlasitější a intenzivnější a dramatičtější, dokud to opět neutichne. Pak přijdou jiné akordy a potom se to celé vrací a vrcholí. Další a další party stále přibývají a je to více a více hlasité a více intenzivní. Má to také skvělé sólo ve stylu Davida Bowieho.
Neil: "Já myslím, že Micka Ronsona."
Chris: "Zní to jako kytara, ale není to tak. Já jsem jen dokončil celou základní skladbu a současně Neil napsal celý text."
Neil: "Celou nahrávku jsme zvládli za jeden den. Seděl jsem v koutě, a psal text, rozhodnut, že se to bude jmenovat. A Chris začal hrát svou skladbu a já si pomyslel: 'Jejda, dovedu si to představit.' Byl listopad, nevýrazné slunce nízko nad obzorem, vítr se hnal korunami stromů - stromy venku dělaly opravdový rámus. Byl to velmi ponurý den. Domnívám se, že na album měla vliv zeměpisná poloha mého domu. Chris si to možná myslí ještě víc."
Chris: "Rozhodně. Myslím, že v Londýně bychom takové album vůbec nenatočili. Byli jsme hodně daleko, je to na pomezí vřesovišť. Počasí je extrémnější, jsi více izolovaný a rozjímáš. Myslím, že to všechno se odráží v hudbě."
Neil: "To ano. Má v sobě určitý druh ponuré romantiky krajiny."
Chris: "Pamatuji si, že si můžeš v Neilově studiu pustit 'The samurai in autumn' naplno a slyšet venku poryvy větru, který se žene přes tuhle ponurou neúrodnou krajinu..."
Neil: "Ve skutečnosti kolem mého domu není žádná neúrodná krajina. Jsou to samé zelené pláně."
Chris: "No, kousek vedle. Mohl jsi to slyšet i přes hluk větru a mělo to romantický nádech."
Neil: "Tak či onak, vím, že text 'Love is a catastrophe' byl hotov kolem doby na čaj, protože moje sestra přišla s několika šálky..."
Chris: "Měli jsme tam odpolední čaj každý den. Je to fantastické, skutečně. Vaječné sendviče, šálek čaje a někdy domácí lívance. Pokud jsi měl štěstí."
Neil: "Šel jsem na belvedér, abych přepsal a vytiskl text. Byl na stole a já se pokusil otočit list naruby, aby to Susan neviděla, a ona ho vzala a přečetla ten text a vypadala poněkud šokovaně. Pak jsem nahrál hlas, což je stále ten hlas na albu. Mohl jsem nějaké části opravit, ale je tam jen málo změn. Někdy je v tom, co zpíváš poprvé, určitá síla, protože to cítíš tak silně. A myslím, že současně jsem vytvářel melodii. Text jen popisuje bolest z toho všeho, bolest z neopětované lásky. Jak si přeješ, aby se to nikdy nestalo. Jak ses do toho dostal? My se samozřejmě k tomuto vracíme na poslední skladbě na desce. Je to trochu melodramatické - někdy si myslím, že by to měla zpívat Shirley Bassey - ale myslím, že hudba je velmi, velmi silná. Na konci jsme zdeformovali hlas, abychom tomu dodali ten punkový rys. Je to hodně osobní, ale to je i 'E-mail', 'You choose' a 'Home and dry'. Je zde docela hodně osobních písniček, byly zde i dříve. 'Liberation' byla osobní písnička; 'Love comes quickly' byla osobní písnička... 'Discoteca'... 'The survivors'... 'Footsteps'. Ale toto je tak ponuře osobní a kombinace osobní kvality textu se stylem hudby z toho činí něco, co jsme dosud neudělali. Nahrávání téhle skladby bylo docela vzrušující. Právě tak jako 'Birthday boy', ale ještě víc. Někteří lidé mysleli, že 'Love is a catastrophe' by měla zakončovat album, a tak jsme to zvažovali, ale myslím, že jsme chtěli, aby album opisovalo cestu bolestí a pak východisko z ní a skončilo ve více filozofickém duchu."
(Literally 25, 2002)

Here

Neil: "Tahle písnička se původně jmenovala 'Home', ale protože jsme v jednu chvíli plánovali nazvat album Home, změnili jsme to na 'Here'. Také jsme už měli 'Home and dry'. 'Here' zní velmi osobně, ale ve skutečnosti to bylo napsáno pro Closer to Heaven. Ve stejnou dobu, kdy jsme na začátku roku 2001 psali písničky pro album, jsme také ještě psali písničky pro muzikál. Například písničku 'Love is a catastrophe' jsme napsali v úplně stejnou dobu jako písničku 'My night', a současně s písničkou 'E-mail' jsme napsali 'It's just my little tribute to Caligula, darling!' Takže je legrační, že si lidé myslí, že jsme se dali na rock. Ve skutečnosti jsme psali současně pro dva odlišné projekty v různých hudebních stylech, a to pravděpodobně mělo, myslím, dopad na hudbu, kterou jsme psali pro album - udělat to v kontrastu s hudbou, kterou jsme nahrávali pro muzikál. Ale tahle písnička je směsí obou stylů. Věděli jsme, že druhá půle muzikálu Closer to Heaven je docela ponurá a chtěli jsme mít okamžik, kde poukazuješ na dobré stránky klubu a chození do klubů a jak tam všechny ty ztracené existence patří. A ony tam patřily. Všechny ty ztracené existence tam zapadaly, a zapadaly tam proto, že to byl jejich domov. Jonathan napsal scénu, ve které se Straight Dave chystá po Leeho smrti vrátit zpět do Irska, a Vic, manažer klubu, začne zpívat tuhle písničku. A pak přichází Billie Trix a zpívá druhou sloku a přesvědčují ho, aby zůstal, a on zjišťuje, že jsou téměř něco jako rodiče. Vždycky jsme měli dojem, že v Irsku možná nemá tyto osoby a tohle bezpečí. A poukazují na to, že má svůj domov - opravdu ho podporují a milují ho a nechtějí, aby odešel, a udělají pro něj všechno. Pomohou mu jít dál, vědí, že chce být hudebníkem a oni mu opravdu pomohou. O tom je tahle písnička. Je to velmi jednoduchá písnička."
Chris: "Má to také velmi jednoduché aranžmá. Je to docela elektronické, ale pro mě to není elektronická písnička. Je to spíš gospel, skutečně."
Neil: "Chris napsal skladbu a já napsal melodii."
Chris: "Myslím, že to má prvky soundtracku Scarface. Je to trochu jako Giorgio Moroder. Také to má velmi jednoduchý raně-houseový rytmus, takže to má mírně hymnický charakter. Mezi úpravou písničky a písničkou je dichotomie."
Neil: "Nakonec jsme měli pocit, že druhá polovina show je příliš dlouhá, a tahle písnička moc nefungovala. Ačkoliv až budeme dělat produkci v New Yorku, docela rád bych ji viděl zpět, dobře začleněnou, protože lidé kritizovali Closer to Heaven kvůli moralizování o klubování a tom všem, což opravdu nebyl náš záměr. A myslím, že show potřebuje nějaký vřelý okamžik. Když byla písnička vyškrtnuta, Chris řekl, 'no dobrá, v tom případě to můžeme dát na naše album.' Všechno bylo docela rychle nahráno v našem studiu. Dal jsem tam hodně doprovodných vokálů. Vždycky jsem miloval písničku 'The Only Living Boy In New York' od Simona a Garfunkela, ta měla doprovodné vokály trochu jako v tomto případě, všechna ta 'aaah' a 'oooh'. Nebyl jsem si jistý, jestli se to na tohle album hodí."
Chris: "Textově opravdu ano."
Neil: "Souhlasím. Myslel jsem si, že po hudební stránce je to možná příliš elektronické."
Chris: "Miluji řádku 'Všichni čas od času chybujeme ve svých životech'. Ta je skvělá."
(Literally 25, 2002)

The Night I Fell In Love

Neil: "Na počátku tohohle byly dvě věci. Úplně na začátku práce na albu v našem studiu jsem navrhl, abychom si prošli spoustu starých dem, která jsme měli. Je to vždycky výchozí bod - zjistit, jestli na tebe někde něco nečíhá. A před lety jsme se Chris a já chystali napsat muzikál podle románu Grahama Greena Brighton Rock a opravdu jsme pro to pár věcí napsali. Původně se to jmenovalo 'How happy I am'. Na začátku Brighton Rock je postava Kolly Kibber, po kterém jdou gangsteři. Pracuje pro noviny a pokud jsi ho poznal, šel jsi k němu a řekl jsi, 'ty jsi Kolly Kibber a já chci pět liber'. Jedna žena s ním šla na drink; Kolly Kibber se bál, odskočil si a ona už ho nikdy neviděla. Zjistila, že byl zabit."
Chris: "Brighton Rock je hodně dobrá knížka."
Neil: "Takže říká Kollymu Kibberovi, 'vypadáš ustrašeně, člověče', a on říká 'jak jsem šťastný' - 'Jak jsem šťastný, myslel jsem, že jsem byl nešťastný člověk...' - a mluví o tom, proč je šťastný, což je ironické, protože není šťastný. A pak je tam pauza, on jde na záchod a ona začne zpívat 'how happy I am' a pak se ozve výstřel - ten je stále v 'The night I fell in love', těsně před střední částí - v tu chvíli je Kolly Kibber zastřelen. Vyhrabali jsme demo, které bylo na kazetě. Nemohli jsme k tomu najít naprogramování, a tak jsme nasamplovali začátek z kazety, kterou jsme nahráli v roce 1993, a použili to pro celou písničku. Melodii hraje legrační zvuk z kláves, které Chris míval, podobný francouzskému rohu."
Chris: "Bylo to nahráno na malém Roland Sound Canvas, který se rozbil. Byl skvělý. Byly tam zvuky vrtulníku a výstřely, které jsme použili."
Neil: "Hodně písniček na tomto albu je o věcech, které se právě dějí. Panovala kontroverze kvůli tomu, že Eminem je homofobní a Elton John s ním vystupoval na předávání cen Grammy, a Eminem bránil homofobní texty na svých deskách tím, že nemluví za sebe, ale za určitou postavu, a že reprezentuje homofobii v Americe. Napadlo mě, že by bylo docela zajímavé použít tuhle metodu a představit si scénu, ve které se nějaký kluk setká po koncertě v zákulisí se slavnou rapovou hvězdou a je překvapen, když zjistí, že je gay, a vyspí se s ním. Ukázat rap v tomto homosexuálním kontextu. Tím mám na mysli, že samozřejmě jsou homosexuální rapové hvězdy. Představoval jsem si toho kluka jako školáka v Queer As Folk, někoho takového, který jde na koncert třeba do Manchester Areny a skončí v zákulisí, protože je mazaný, a odejde s rapovou hvězdou. Líbilo se mi to, protože je to provokativní myšlenka. Myslím, že pokud je rap provokativní, pak mu tu provokaci můžeš vrátit. Přidal jsem na konec textu popíchnutí, které tam předtím nebylo, 'pozdě do školy'. Původně to končilo 'bylo to docela fajn, protože jsem zažil takovou neuvěřitelnou noc...', ale myslel jsem si, že je to slabé. Dítě v tom věku by řeklo, že to bylo 'cool'. Líbí se mi ten drzý nápad vylíčit nějakou rapovou hvězdu typu Eminema jako gaye. Domnívám se, že pokud si Eminem myslí, že se může uvést v homofobních souvislostech, které ho nereprezentují, já ho jen zasazuji do homosexuálních souvislostí. Eminem říká, 'pokud bych byl homofobik, mluvil bych podle toho'; Já říkám, 'pokud by byl gay, mohl by zažít tohle. Jsou to dva způsoby stejné metody. Popravdě řečeno, neumím si představit, že to Eminem někdy uslyší."
Chris: "Nedozví se o nás. Ani nevěděl, že Elton je gay."
Neil: "Mám rád Eminemovy nahrávky. Myslím, že je skvělý."
Chris: "Mám jeho loutku na krbové římse - tak moc mám rád Eminema."
Neil: "Pořady jako Pop Idols a další jsou svým způsobem bezvýznamné, protože je zde někdo jako Eminem, kdo dělá ty nejúžasnější nahrávky. A já skutečně docela obdivuji ty příšerné věci, které říká, protože si myslím, že to reprezentuje Ameriku. Mám rád tu extrémnost. Říká všechny tyhle hrozné věci, ale je to také mazaná pop-hvězda. To je jedna z věcí, která vede k tomu, že to funguje."
Chris: "Je to komický génius."
(Literally 25, 2002)

You Choose

Neil: "Text 'You choose' jsem napsal, když jsem bylo na dovolené. Seděl jsem na terase v jednom italském hotelu a poslouchal nějakou jazzovou hudbu. Myslím, že hudba byla od Billa Evanse. Bylo to velmi krásné a zadumané. A tak jsem si představil tohle s určitou jazzovou melodií, ale žádnou jsem neměl. Podobně jako s 'Nine out of ten' pro muzikál jsem napsal text a jednoho dne jsem to dal Chrisovi a šel běhat. A když jsem se vrátil, Chris psal tuhle melodii. Pak jsem tam přidal kytaru. Vždycky jsem měl rád třetí album od Velvet Underground a melodie, kterou Chris napsal, mi ho připomněla - 'Jesus', 'Candy Says', křehké písničky jako tyto - a chtěl jsem pro tohle ten druh zvuku. Dal jsem tam zvonkovou hru, protože v 'Sunday Morning' od Velvet Underground je zvonková hra. Melodii ve skutečnosti hraje kytarový sampl, stejně jako v 'The night I fell in love'. Líbí se mi, že to má mírně uvolněný rockový nádech. Pak přišel Johnny a nahradil mou kytaru a přidal malou melodii."
Chris: "Opravdu?"
Neil: "Líbí se mi, že na konci je řádný poslední akord, takže na album rachot bicích a pak..."
Chris: "Končí durovým akordem. takže je zde naděje. Ve světě Pet Shop Boys není jen zhouba a sklíčenost. Ne docela."
Neil: "Myšlenka skrytá v textu je o tom, že spíše než 'love comes quickly whatever you do, you can't stop falling' se ve skutečnosti můžeš zastavit. V určitém okamžiku se můžeš rozhodnout, a je tam část, kdy skáčeš z útesu a nevíš, co se stane. Dostáváš se do volného pádu. Ale zvolil sis to. Chris si myslí, že se to stává, když jsi starší, a možná má pravdu, protože 'Love comes quickly' jsem napsal, když jsem bylo mnohem mladší."
Chris: "Víc jsem o tom přemýšlel a myslím, že si můžeš vybrat, že se nezamiluješ, ale nemůžeš si vybrat, že se zamiluješ. Myslím, že se můžeš zastavit, ale nemůžeš se donutit do někoho se zamilovat."
Neil: "Ne. Já tvrdím, to samé. Písnička říká, že si volíš, zda projdeš bodem, zpoza kterého už není návratu. A že z toho nemůžeš vinit nikoho jiného - je to tvé rozhodnutí. Takže hlavním bodem písničky je ta část, kde se říká: 'Nerozhodl se zamilovat se, ty ano.'"
Chris: "Já si vlastně nejsem jistý, jestli si můžeš úplně zvolit, že se nezamiluješ. Myslím, že někdy si jen řekneš: 'oh Bože, jsem zamilovaný'. Stalo se to. Ani jsi neměl možnost se zastavit a zamyslet se."
Neil: "Každopádně je to zjevně zajímavá filozofická debata. Přemýšlel jsem o tom kvůli lásce, která byla katastrofou. Snažil jsem se rozumově si zdůvodnit své pocity. Napsat písničku rozhodně pomůže. Je to léčivé a určitě ti to pomůže všechno si srovnat. Teď, když poslouchám 'Love is a catastrophe', myslím si, 'oh Bože, vzpomínám si?' a cítím od toho odstup. Je to velmi dobrý proces. Pomáhá Ti to dostat to z hlavy."
(Literally, 25/2002)

nahoru