Pet Shop Boys v hloubi noci, mezi řádky

Mezi řádky

Very

Can You Forgive Her?

Neil: "Bylo to inspirováno mnou, četbou románu Can You Forgive Her? od Anthonyho Trollopa, a přítelem, který řekl: 'To je velmi moderní název'. Procházel jsem Belgravií, protože jsem nemohl sehnat taxi, a začal jsem přemýšlet o slovech. Vytvořil jsem příběh tak, aby odpovídal názvu. Je to hořký krátký příběh. Je tam někdo, kdo je pravděpodobně gay, a jeho přítelkyně to zjistila, ale on si to nepřipustil, a to je důvod, proč je s ní ve špatné náladě. Dívá se zpět na své chlapectví, kdy byl zamilován do někoho ze školy, a teď jeho přítelkyně ví, že jeho první sexuální zkušenost byla homosexuální a je 'nepřipravena sdílet s ním vzpomínky'. Muž v písni je patetický, a on to ví. Není to autobiografická píseň: nikdy jsem nebyl v té situaci a nikdy jsem neměl sex za kolnou. Je to dílo fikce."
(Literally, 11/1993)

I Wouldn't Normally Do This Kind Of Thing

Neil: "Je to o rezervovaném Angličanovi, který se zamiluje a blázní kvůli tomu. Je to částečně založeno na mých vlastních zkušenostech, ale byla by chyba přemýšlet o tom jako o obraze mne samého, protože já nejsem zcela rezervovaná osoba. Osoba se zamiluje, rozhodne se, že se už více nemůže starat méně a hází opatrnost do větru. Je to další písnička, která mě napadla, zatímco jsem cestoval: Byl jsem na cestě na letiště Heathrow, letěl jsem do Edinburghu. Je to legrační písnička, ale je upřímná: Jsem tak znuděn lidmi, kteří nás vidí jako ironiky, že jsem v tomto okamžiku docela nadšený tím, být upřímný. Nápad s tančením na 'The Rite Of Spring', což je moderní dílo od Stravinského, které se má za prvotinu a při kterém Nižinský tančil málo oblečený, pochází z těch komiksů od Fiffera, které bývaly v magazínu Observer."
(Literally, 11/1993)

Liberation

Neil: "Jednoho dne jsem byl ve vaně a poslouchal jsem - to zní hodně snobsky -klavírní přepis Prokofjevovy hudby k baletu Romeo a Julie, a náhle jsem si představil, jak se hudba tématu Friara Lawrence vyvíjí někam jinam. Písnička se snaží usmířit ve vztahu myšlenku, že jsi osvobozen, protože se cítíš báječně kvůli lásce nebo čemukoli, ale také jsi sevřen a zavázán. Jedna osoba se trápí kvůli odevzdání, které se děje, a druhá osoba říká 'nepřemýšlej o tom'. Je to jedna z mých písniček 'žij pro dnešek', jako 'Tonight Is Forever'. Nemusí to trvat navždy, tak se netrapme minulostí a budoucností, mysleme jen o přítomnosti a užívejme si. Možná nám to bude fungovat, a možná ne, ale teď je to báječné, a stojí za to si tu skutečnost užít. A to způsobuje, že se cítíš volně."
(Literally, 11/1993)

A Different Point Of View

Neil: "Tohle je skutečná pop písnička, s velmi jednoduchými akordy, a slova jsou o dohadování se. Myslíš si jednu věc, a tvůj milenec (tvá milenka) si myslí jinou. Je to o lidech, kteří si vzájemně nevěří. Není to napsáno podle žádného druhu zkušenosti."
(Literally, 11/1993)

Dreaming Of The Queen

Neil: "Kdesi jsem četl, že jedním z nejběžnějších snů, který lidé sdílejí, je o tom, že královna se zastaví v jejich domě: někdy je to úzkostlivý sen, jindy pěkný sen. Už jsem měl refrén, který původně byl 'jen milenci zůsatli naživu' z názvu knížky ze šedesátých let, kterou mi dal Jon Savage, o světě, kde byli jen teenageři. Napsali jsme refrén, když jsme dělali 'DJ Culture', a já jsem si uvědomil, že písnička je o AIDS a že 'žádní milenci nezůstali naživu' je lepší. Pak byl u mně jednoho dne čistič oken a já jsem vyťukával slova k této písničce. Normálně mám zábrany s lidmi kolem, ale z nějakého důvodu jsem, zatímco on čistil okna, myslel na nápad o snění o královně. Dávalo to smysl kvůli práci lady Di s AIDS a rozpadu jejího manželství, takže říká 'nezůstali naživu už žádní milenci', protože jeden z jejích přátel zemřel na AIDS, a 'to je důvod, proč zemřela láska' o jejím manželství. A královna začne plakat, protože je to smutné a pravdivé. Je to myšlenka o žití ve světě bez lásky. Ve druhém a třetím refrénu ta osoba, která zpívá písničku, říká refrén. A probuzení se v potu odkazuje zpět k AIDS, protože lidé s AIDS mají noční pocení; osoba se obává, že má AIDS. Je to pravděpodobně má oblíbená písnička z alba: vždycky jsem měl rád písničky s různými úrovněmi významů a myslím, že tahle je má."
(Literally, 11/1993)

Yesterday, When I Was Mad

Neil: "Začal jsem se slovy na posledním turné, v autobuse, když jsem byl ve špatné náladě, a bylo to o tom druhu věcí, které ti lidé říkají po koncertě. 'Bylo to celkem dobré'. Nebo, jak řekla Betty Boo, 'oh yeah, bylo to lepší, než jsem si myslela'. Na turné je obtížné věřit v lidskou upřímnost, protože jsi pánem domu a každý dělá, co řekneš, a tak nevíš, co si skutečně myslí. Dostane se ti docela hodně odsouzení se slabou chválou, a mně napadlo, že by to byl docela zábavný nápad na písničku, mít spoustu protivných poznámek, které tě dovádějí k šílenství. Chris napsal maniakálně znějící stopu na pozadí, která mění rytmus. Minulý rok jsme vrazili do komika Keitha Allena v klubu Groucho a on řekl: 'Více humoru, to je to, co potřebujete! Zpět k humoru!' A my jsme skutečně souhlasili. Nemyslím, že by nám kdo kdy skutečně řekl 'you've made such a little go a very long way' [pozn. - smysl je přibližně tento: s málem (talentu) jste dosáhli mnohého], ale máme sklon dostávat příznivé recenze. Co se týká vítězů soutěží, hotelových pokojů a dohadovaní se o večeři, viz Pet Shop Boys versus America."
(Literally, 11/1993)

The Theatre

Neil: "Bylo to inspirováno poznámkou jednoho konzervativního poslance, kterou Chris přečetl z novin: 'oh, bezdomovci, to jsou ti lidé, které přešlapuješ, když odcházíš z divadla'. A docela často jsem chodil ulicí Strand do restaurace Orso a míjel tyhle skotské děti, které spaly před jedním z australských vládních domů, a vždycky jsem překvapen, jak byly srdečné. Vždycky po mně chtěly autogram, a já jsem se divil, proč, když jsi bezdomovec, chceš autogram od jednoho z Pet Shop Boys. Píseň je celkem romantickým nápadem: když jsem byl dítě, stále jsem měl fantastickou romantickou ideu o příchodu do Londýna, a stále uvažuji o Londýnu jako o romantickém místě; ulice dlážděné zlatem, Dick Whittington a to všechno. A pak je zde skutečnost, kdy jsi bezdomovec a lidé tě ignorují a předstírají, že tě neviděli. Ale píseň přináší poněkud romantický pohled na bezdomovectví. Je to vzdorná píseň: 'my jsme tuláci, které přešlapuješ...' Divadelní události, které to zmiňuje - Pavarotti v Parku, Fantóm opery - jsou skutečnými buržoazními společenskými událostmi; John Major a lady Di šli na Pavarottiho v Parku."
(Literally, 11/1993)

One And One Make Five

Neil: "Je to o drbech. Tvůj milenec byl viděn s někým jiným a lidé docházejí k závěrům, že tvůj milenec je nevěrný nebo cokoliv. V písničce nic nepokračuje. Myšlenka, že jedna a jedna je pět, je myšlenkou, že lidé docházejí ke špatným závěrům. Myslel jsem na to, protože se to přihodilo v mém životě. V londýnských klubech lidé pořád drbou, a je vždy zábavné, když slyšíš o sobě."
(Literally, 11/1993)

To Speak Is A Sin

Neil: "Tohle jsme napsali asi před deseti lety a skutečně jsme to nahráli s Bobbym O v roce 1984. Je to dost smutná písnička o lidech posedávajících v gay barech, pozorujíc jeden druhého. Nic neříkají; všechno je v pohledech a gestech. Je to o lidech, kteří jdou ven, nezáleží na tom, jak strašné počasí je, o nepravděpodobné naději, že někoho potkají, a o zoufalství a o nadějném optimismu z toho. Vždycky jsme zamýšleli nahrát to znovu, a je to hodně podobné jako to bylo, ale dali jsme doprostřed novou akordovou změnu."
(Literally, 11/1993)

Young Offender

Neil: "Chris napsal tento kousek hudby a už to měl v počítači nazvané 'Young Offender'. Mohlo to být něco, co viděl v novinách. Myslel jsem si, že je to dobrý název. Předmětem písně je rozdíl mezi mnou a někým mladším, je to o generačním rozdílu. Celá píseň je obranou autora proti mladé osobě: 'Byl jsem teenager předtím, než jsi se narodil' - protože znám lidi, kterým je dvacet, ale já se považuji i nyní za toho, kdo žije životním stylem teenagera. O mladé osobě se nepředpokládá, že je kriminálník. Je provinilcem, protože mně otrávil. Není to jasné, ale v písni je také náznak, že je tam možnost vztahu mezi dvěma lidmi. Nejsou milenci, ale mohli by být. Nebo je celá ta věc jen fantazií staršího člověka, dívajícího se na mladší osobu, která hraje počítačové hry?"
(Literally, 11/1993)

One In A Million

Neil: "Tohle se původně jmenovalo 'It's Up To You' a mělo to zcela odlišný refrén: 'cokoliv uděláš / dnes v noci / je to na tobě / dnes v noci', o kterém jsem si stále myslel, že je celkem slabý. Pak Chris poukázal na to, že změny akordů - klasická sestupná akordová změna - padnou k refrénu písničky nazvané 'One In A Million', kterou jsme napsali v roce 1984 a vždycky plánovali udělat s Dusty. Sedělo to, protože osoba, ke které se zpívá, je tak neústupná, že jen jeden z miliónu lidí by mohl změnit její názor. A osoba, která zpívá píseň, říká, že to musí být ona."
(Literally, 11/1993)

Go West

Neil: "Písničku jsem nikdy předtím, než mi ji Chris přehrál, neslyšel, a nelíbila se mi. Pak, když Chris začal pracovat na aranžmá, uvědomil jsem si, jakou má krásnou melodii. A slova jsou dost dojemná, a způsob, jakým to zpívám, budí zdání, že je to hrozně smutné."
(Literally, 11/1993)

Postscript

Chris: "Je to osobní."
(Literally, 11/1993)

nahoru