[ Actually | Alternative | Bilingual | Introspective | Nightlife | Please
| Release | Very | nealbové písničky ]
Being Boring
This Must Be The Place I Waited Years To Leave
To Face The Truth
How Can You Expect To Be Taken Seriously?
Only The Wind
My October Symphony
So Hard
Nervously
The End Of The World
Jealousy
Našel jsem hromádku starých fotek
a pozvánek na teenagerské večírky
V jedné, která citovala čísi ženu,
slavnou spisovatelku dvacátých let,
se požadovalo bílé oblečení
Když jsi mladý, inspiruješ se
každým, kdo projde okolo
A když otevřela zavírající se dveře,
řekla: "nikdy jsme se nenudili"
Protože my jsme nikdy nebyli nudní,
měli jsme příliš času na sebe
A nikdy jsme nebyli nudní,
oblékli jsme se, hádali a pak se zase spřátelili
A nikdy jsme se nedrželi zpátky, nikdy se nebáli,
že všechno skončí
Když jsem utíkal, vyšel jsem ze stanice,
s baťohem a chvěním po těle
Někdo řekl, když nebudu opatrný,
nikdo mi nezůstane, nic, o co bych se mohl postarat
v sedmdesátých letech
Ale já se stáhl a těšil jsem se
Žil jsem na vysoké noze a uspěl
O vlásek jsem s hrůzou unikl
Nikdy bych se nenudil
Protože my jsme nikdy nebyli nudní
Měli jsme příliš času na sebe
A nikdy jsme nebyli nudní
Oblékli jsme se, hádali a pak se zase spřátelili
A nikdy jsme se nedrželi zpátky, nikdy se nebáli,
že všechno skončí
Vždy jsme doufali, že se vždy můžeme spolehnout na přátele
Teď sedím s různými lidmi
v pronajatých pokojích v cizích místech
Ze všech lidí, co jsem políbil,
tu někteří jsou, další chybí
v devadesátých letech
Nikdy jsem si nemyslel, že se stanu
tím, kým jsem chtěl
Ale věřil jsem, že navzdory snům
budeš sedět někde nablízku
Protože my jsme nikdy nebyli nudní
Měli jsme příliš času na sebe
A nikdy jsme nebyli nudní
Oblékli jsme se, hádali a pak se zase spřátelili
A nikdy jsme se nedrželi zpátky, nikdy se nebáli,
že všechno skončí
Vždy jsme doufali, že se můžeme spolehnout na přátele
Slyšte všichni!
Každé ráno po snídani
počítám z hlavy, abych se probudil
Čekal jsem u sborovny
v čase pro požehnání
Žijeme podle zákona, bez sebeklamu
Když se zamilujeme, upadáme do zmatků
Toto místo jsem už léta chtěl opustit
Nikdo nenaslouchá našim hlasům,
žijeme ve strachu na okraji společnosti
Pak jede vůz na stanici
"Můj pane, kočár čeká"
Žijeme podle zákona, bez sebeklamu
Když se zamilujeme, upadáme do zmatků
Toto místo jsem už léta chtěl opustit
A jak dlouho?
Poslouchám slova, myslel jsem, že je už neuslyším
Písma svatých a dalších obyčejných lidí
Klečím na parketu,
co se pokazilo?
Strach a pocit beznaděje,
já sem nechci patřit
Zdálo se mi, že jsem zase ve školní uniformě
a čekám na zkoušku
z historie, někdo se zmýlil
a nějaký hlas zavelel: podrob se!
Žijeme podle zákona, bez sebeklamu
Když se zamilujeme, upadáme do zmatků
Toto místo jsem už léta chtěl opustit
A jak dlouho?
Víš, že mne to bolí, když lžeš,
někdy mne i rozbrečíš,
protože tě moc miluji
Když nevěříš tomu, co jsem řekl,
podívej, mám rudé oči,
protože tě moc miluji
Ale po všech těch bezesných nocích v posteli,
kdy jsi byl kdesi pryč,
se ptám, zda ti na mne záleží, a nemohu unést důkazy
Čelit pravdě hodně bolí
Právník řešící případ
by prověřil důkazy a pak jednal
Nic víc nemůže
Tak proč neumím čelit faktům
Prověřit důkazy, které naznačují,
že tě miluji
Ale po všech nocích, kdy jsi říkal,
že musíš být někde jinde
Chtěl bych vědět, kam chodíš, ale
neopovážím se použít důkazy
Čelit pravdě hodně bolí
Jsi pro mne jediný
Víš, že mne to bolí, když lžeš,
někdy mne i rozbrečíš,
protože tě moc miluji
Když nevěříš tomu, co jsem řekl,
podívej, mám rudé oči,
protože tě moc miluji
Ale po těch nocích, kdy ses neobjevil
vím, že bych už měl dospět
Ptám se tě, zda ti na mne záleží
Stojíš a díváš se nepřítomně
Moc to bolí čelit pravdě
Žiješ na pódiu a každý říká,
že jsi největší nadějí široko daleko
Takže když na tebe zamíří světla, je jasné,
že tvá sláva poroste a budeš žádat respekt
Řekni mi brouku, vyletíš tak vysoko jako drak?
Řekni brouku, uděláš to každý večer?
Jak můžeš předpokládat, že tě berou vážně?
Žiješ podle pravidel a všichni předpokládají,
že tě to musí otravovat a že určitě zkusíš něco nového
Jsi génius, autorita
Kážeš a učíš celý svět o ekologii
Řekni brouku, co budeš ještě chtít?
Řekni brouku, vemeš kousek té viny na sebe?
Jak můžeš předpokládat, že tě berou vážně?
Žiješ v titulcích novin a každý vidí,
že podporuješ vše nové a navštěvuješ královskou rodinu
Jsi dalším velkým umělcem na piedestalu
Myslíš, že tě dají do rockové síně slávy?
Řekni brouku, jak vytváříš nesmrtelnost
Řekni brouku, že opravdu nesnášíš reklamu
Jak můžeš předpokládat, že tě berou vážně?
Máš poselství pro své fanoušky?
Jak můžeš předpokládat, že tě berou vážně?
Je to jen vítr, co kolem rozfoukává smetí
Jen trochu větru a stromy padají
Nikdo nepláče, to bylo včera
Uvnitř se všichni usmíváme, vše je v pořádku
Je to jen vítr, co fouká do plechovek na ulici
Poklop čísi popelnice narušuje klid
Nikdo se za zamčenými dveřmi neskrývá
A nikdo nelhal, protože my už nelžeme
Je to jen vítr, jak tě to překvapuje
Náhle začal vát a než si ho všimneš, pomine
Mé ruce se netřesou, alkoholu se nedotknu
Určitě se mýlíš, já vím, kdy skončit
Když je život klidnější, nepochybuji
Žádné zlostné drama, bouře sama sebe odvane
Je to jen vítr, prý se teď zhoršuje
Starosti, které přináší, nás pronásledují jako prokletí
Mám pocuchané nervy, ale nějak přežívám
Doufám, že zvládnu vše, co mám
Když je život klidnější, nepochybuji
Žádné zlostné drama, bouře sama sebe odvane
Je mi to líto
Tolik zmatků,
když přichází podzim
Co máme dělat s říjnem,
jak se smát a mračit se?
Je těžké se usadit
Je to omračující
Zruší tu přehlídku?
Každý říjen jsme pochodovali,
teď říkají, že jsme nikdy nebyli zachráněni
Musíme být stateční
Mám přepsat nebo změnit
svou říjnovou symfonii?
Nebo jako znamení
změnit věnování
z revoluce na odhalení?
A tak všichni pijeme,
když listy opadávají,
protože všichni jsme mysleli,
jak nás říjen podvedl,
tehdy i teď
Máme si raději
připomínat prosinec,
nebo se obávat února?
Truchlit nad padlými z války,
kteří nikdy neviděli rudě?
Mám přepsat nebo změnit
svou říjnovou symfonii?
Nebo jako znamení
změnit věnování
z revoluce na odhalení?
Podvádím tě
a ty dostáváš tajemné dopisy
Moc jsem tě chtěl ušetřit šoku,
ale je to těžké s tím, co bych mohl říci
Řekni mi, proč se nepokusíme
nelámat si srdce a nedělat si to
navzájem tak těžké
Zamykáš si dopisy do krabice
a ukryl jsi klíč
Já to dělám lépe - jsem zadlužen
u seznamovacího časopisu
Řekni mi, proč se nepokusíme
neničit si srdce a nedělat si to
navzájem tak těžké
Každý musí s někým žít,
aby tak nalezl v mysli klid
Když se vzdáš svých afér,
já se vzdám svých
Ale je to těžké,
moc těžké
Stále doufám, že budeš věrný,
ale předpokládám, že nejsi
Oba jsme přestali kouřit,
je to smrtelné
takže čípak jsou to sirky?
Řekni mi, proč se nepokusíme
neničit si srdce a nedělat si to
navzájem tak těžké
Děláme si to tak těžké
Nervózní kluk v mnoha ohledech
nikdy jsem nevěděl, že by svět mohl takto fungovat
Byl jsem nervózní, když jsme přestali mluvit
a svět se mi rozbil u nohou
Nemluvíme o lásce,
jsme příliš ostýchaví,
ale nervózně bychom chtěli vědět kdy a proč
Nervózní kluk, navzdory kterému
jsem si nikdy nemyslel, že se takto mohu chvět
Tvé zářivé oči a záblesky úsměvů
nejsou úplně v klidu, a ani já nejsem
Jednou v noci si o tom promluvíme
Ale pro nervozitu to nikdy nepojmenujeme správně
Od začátku ses mi líbil,
od chvíle, co jsi na mne obrátil tvář
Nervózní kluk z jiného města,
s nervózním smíchem a soustředěným zamračením
Mluvil jsem příliš rychle s ostražitýma očima
o nedávné minulosti a nostalgickém překvapení
Nemluvíme o lásce,
jsme příliš ostýchaví,
ale nervózně bychom chtěli vědět kdy a
usmíváme se
A vím, proč tě mám rád,
od okamžiku, kdys ke mně obrátil tvář
Nervózní kluk
Moře slz a prásknutí dveřmi,
dupot nohou po odpočívadle,
protože musíš
zůstat doma a bojovat
Sedíš u kompozice,
testuješ meze svých zábran,
Kdyby telefon o půlnoci nezazvonil,
byl by teď konec
Kdyby to někdo zkusil, uvědomíš si,
je to jen kluk nebo holka,
není to konec světa
Spousta přípitků a porušených slibů,
mezi knihami a pery a brýlemi na čtení
Jako kdyby nebylo útěku před nudou
Je to u konce
Kdyby to někdo zkusil, uvědomíš si
Je to jen kluk nebo holka,
není to konec světa
Kdyby někdo brečel, soucítil bys s ním
Je to jen kluk nebo holka,
není to konec světa
O půlnoci ze zoufalství
představ si úplnou zkázu mládí
Všichni proroci předvídali vymření,
Panna Maria mluvila ve zjeveních,
a pokud by teď mělo vše pominout,
cítíš, že bychom si to zasloužili
Ale kdyby se někdo pokusil (uvědomil by sis),
uvědomil by sis (a soucítil),
že je to jen kluk nebo holka,
není to konec světa
Kdyby někdo brečel (soucítil bys)
Soucítil bys (a uvědomil si),
že je to jen kluk nebo holka,
není to konec světa
Není to konec
V hloubi noci, když se cizinci toulají
po ulicích a hledají, kdo je vezme domů
Ležím sám, bije třetí
a každý, kdo chtěl, mi mohl zavolat
V hloubi noci, do začátku dne,
nekonečné myšlenky a otázky mi nedají spát
Je příliš pozdě
Kde jsi byl?
S kým jsi se viděl?
Nezavolals', i když jsi to slíbil
Lžeš mi?
Chceš se ještě se mnou vidět?
Víš, že bys mohl
Chtěl jsem, abys mi to vysvětlil,
ale pro žárlivost jsem neviděl ani neslyšel
Nikdy čas neubíhal tak pomalu
Neměl jsem tě nikdy potkat,
chtěl bych být schopen nechat tě jít
V hloubi noci, do začátku dne
Nekonečné myšlenky a otázky mi nedají spát
Je příliš pozdě
Kde jsi byl?
S kým jsi se viděl?
Nezavolals', i když jsi to slíbil
Lžeš mi?
Chceš se ještě se mnou vidět?
Víš, že bys mohl
Chtěl jsem, abys mi to vysvětlil,
ale pro žárlivost jsem neviděl ani neslyšel
Tu žárlivost, kterou jsem nikdy neznal,
než jsem tě potkal